Jednota strany?
Očekáváme ji jako přínos sjezdu. Přesvědčili jsme se, jak naše preference reagují na její přítomnost nebo absenci mezi našimi reprezentanty. Co všechno je však potřeba, aby mohla skutečně nastat? Myslím,
že jednota závisí na třech základních podmínkách: První podmínkou jsou hodnotné, silné a pochopené ideje
a vize.
I bez nich může existovat jednota – třeba jednota loupeživé
party. Křesťanské ideje si musíme připomínat, aktualizovat
je a učit se jim porozumět. Máme v nich svůj největší poklad.
Nejsou totiž pouze dílem současného lidského přemýšlení.
Druhou podmínkou je jejich správná aplikace vmechanizmech
strany. K té patří moderní a funkční pravidla, dobrá komunikace,
vhodné nástroje vnitřní demokracie umožňující
optimální výběr řešení a osob. Existují však různá řešení a zájmy,
takže nutně vznikají střety. Demokratické nástroje určují
pravidla soutěže aměly by tedy bez problémů být dosahovány
nejlepší cíle. Opravdu to tak funguje? Víme, že často ne. A proč?
Je tu totiž ještě ona poslední podmínka. A tou je výkon samostatné
vůle každého jednotlivce. Ten se nedá nadekretovat.
Sebelepší pravidla ho nikdy neusměrní pouze ke společnému
dobru. Co tedy s tím? Nejúčinnější cestou je úsilí
o společný radikální obrat ke křesťanským hodnotám.
Tím, že se budeme možnostmi jejich prosazování v politice
zabývat. Myslel jsem, že o nich není třeba hovořit, že jsou
jaksi s jistotou přítomné. Ale vidím, že často scházejí, že jim
příliš nevěříme, že je neumíme pojmenovat, natož přinášet.
Nevyužíváme tak vlastní silný sjednocující potenciál.
Nejzákladnější křesťanskou hodnotou je jistě víra. Věříme,
chápeme a hledáme její správné aplikace v praxi? Jsme v jejím
světle opravdu připraveni zříci se nástrojů v politice běžně
používaných? Zjednodušeně řečeno – jedná se o službu
moci, a ne službu vlasti a občanům. V praxi to znamená,
že politik se více či méně často láme v pase před mafiánskou
oligarchií – v dojemné symbiose vzájemných protislužeb. Jsme
přesvědčeni, že můžeme tomuto trendu čelit a přitom obstát
v soutěži? Je možné nečinit si starosti, jak bez mravních ústupků
naplníme stranickou kasu, kdo zařídí dotace, nakoupí mediální
přízeň a další nezbytnosti pro politickou kariéru? Otázky
nechávám bez odpovědí. Jsem však přesvědčen, že je
musíme společně nacházet. Jinak bude naše politika slabá, od
ostatních stran neodlišená, nekřesťanská. Tedy neperspektivní.
Věřím, že nadcházející sjezd se stane východiskem pro
jednoznačný obrat k poctivé, sjednocující politice.
Vytvořeno:
6.1.2009 13:58:23